Rozhodnutí pro život

Už sis si někdy dělal/a"bilanční " list svého života (viz obrazek)? Může se ti to zdát morbidní, ale možná toto cvičení ti pomůže k tomu, začít svůj život řešit a konečně žít :). Převzít otěže svého života a začít ho otáčet směrem, kterým opravdu chceš.

Jako mladí, máme pocit, že jsme "nesmrtelní". Alespoň se tak často chováme. Neřešíme problémy, ale snažíme se jim nějak vyhnout nebo ještě hůř, ignorujme je, protože se často bojíme. Vše se ukládá v naše tělě a z toho vznikají různé nemoci (fyzické či psychické).

Mí klienti jsou často lidi, kteří upřednostňují potřeby jiných nad své vlastní. Můžeš si pomyslet, že toto neni tvůj případ... ale, opravdu? Opravdu naplňuješ své potřeby? A víš vůbec, co opravdu potřebuješ? Opravdu jednáš v životě podle instrukcí z letadla? Čili, nejprve dáš (dýchací) masku sobě a pak "dítěti". Nejprve se postaráš o sebe a pak o ostatní?

S čím se setkávám nejčastěji:

- maminky, které se obětují pro děti a rodinu (ani to kafe si v klidu nedají)

- skvělí zaměstnanci, kteří obětují svůj život své práci - kariéře (na náhrobním kameni určitě budou oceněni)

- lidi, kteří řeší život ostatních (protože řešit ostatní je jednodušší)

Některé jsou zřejmě na první pohled, jiné jsou chytře skryté:

- nedovolí si být šťastná/šťastný, protože to je přece "sobecké"

- nakupují, protože se snaží zaplnit díru, kterou v sobě mají

- potřebují lidi kolem sebe, protože je děsivé být sám/sama se sebou

- nenastaví si hranice, protože si je ani neuvědomují

Kamarád mi říkával: "nelituj věcí, které jsi udělala". Já jsem s ním nesouhlasila, bála jsem se. Raději budu v bezpečí toho, že nic nezažiju - nebude to jízda, ale ani to tolik nebude bolet - ale není to pravda.

- odpíráním si jen ztrácíme,

- obavami, jen ztrácíme,

- opatrností, jen ztrácíme

S věkem a zkoumanim sebe a lidí kolem jsem se chopila otěží svého života a jednám tak, aby můj život reflektoval to, co odpovídá mým hodnotám, mému srdci a tomu, co opravdu chci.

Kamarád, o kterém ti tady píšu taky říkával, že ví, že zemře mladý.... bohužel, stalo se, jak říkal. Zemřel ve svých 22 letech. Proč to píšu? Aby sis uvědomil smrtelnost a přestal/a odkládat život.

Nemusíš čekat, až se stane něco opravdu velkého, pro to, abys mohl/a udělat změnu. Dělej malé změny, neboj se je udělat (to je téma zase na příště 😉) a za chvíli uvidíš, že jsi jiný člověk na jiném místě :) Důležité je začít - vykročit. A kde začít nejdřív? No.... U SEBE- vkroč do svých vnitřních sklepení a 13tých komnat - protože vše co je vně je odrazem toho, co je uvnitř 🙏❤️